3.Díl Těžký začátky Akatsuki

20. září 2009 v 0:16 | Gaarinka Nii |  Těžký začátky Akatsuki
Role mafiánky není vůbec lehká


Itachi toužebně vzpomínal na den, kdy mezi ně poprvé zavítala Konan. Přijetí nové členky, a k tomu všemu ženy, bylo rozporuplné. Šéf ji uvedl se všemi poctami. Její první slova zněla: "Nevařím, neperu, neuklízím a umím vraždit pohledem." Od té chvíle však uplynula už dost dlouhá doba. Občas se mladá žena uvolila vyprat, ale víc se od ní nesmělo žádat. Poslední dobou se hrozně nudila, tak zkoušela vařit, ale ne každý to ocenil. Třeba například včera.
"Hidane! Kolikrát tě ještě budu žádat, abys jedl trochu kultivovaně?" Modrovlasá žena nevěřícně zírala, jak si nesmrtelný namočil kus masa do omáčky a sos stříkal všude, jak z pečínky nedočkavě ukusoval.
"Co zas?" Prsknul otráveně.
"Zase už to udělal! I když ví, jak hrozně mě to vytáčí! To tu přece nemusím dělat vůbec nic!" Doutnala a vypadalo to, že zanedlouho vybuchne.
"Snad nebude tak zle, Konan..." Vůdce se pokoušel o smír. Nepomohlo to, protože Sasori tomu všemu nasadil korunu.
"Pche! Akorát tak vymácháš pár hadrů a občas uklohníš něco k večeři. Jinak jsem neviděl, že bys něco dělala! To já jsem tady ta služka na plný úvazek!" Odfrkl si a stejně zapáleně pokračoval. "Kdybych nedělal domácí práce, vypadalo by to tu příšerně! Takže mi ještě můžeš poděkovat!"
"Tak to mě ani nenapadne!" Zaječela Konan a praštila svého soupeře do břicha. Vzápětí sykla, protože si málem rozdrtila ruku.
"Na tohle bys neměla zapomínat," ušklíbl se Sasori.

Itachi se nad tou vzpomínkou pousmál. Konan si nikdy neuměla zjednat pořádek, k tomu nebyla vyškolena. Navíc... jak by žena mohla vládnout chlapům? Vždyť by to bylo směšné! Ale přece jen ho trochu mrzelo, že si nikoho nechce příliš pustit k tělu. Byla mladá, krásná, nebezpečná a s mužskými to uměla, nepokrytě s nimi flirtovala. Ale kdyby mělo k něčemu dojít... sešlo by z každé plánované akce. Itachi vzdychl. Dělal si na ni zálusk, ale to bude muset nejspíš urazit ještě hodně dlouhou cestu.

Modrovláska pozorovala krajinu z terasy sídla. Dnes neměla náladu nic dělat. Napadlo ji, že by si mohla zalézt do sprchy. Aspoň na tu krátkou chvíli se osvěžit, protože vedro zvenčí už proniklo do domu a taková změna teploty byla nepříjemná. Zalezla dovnitř a nechala vodu téct. Pocit volnosti, to potřebovala. Voda byla svěží, příjemná.
Ukončila očistu a chystala se vylézt ven ze sprchy. Jenže před dveřmi už někdo stál. "Peine!" Zaječela a rychle vlezla zpátky. Ale proč doufala, že zrovna on jí přijde na pomoc?
"Já myslel, že v koupelně je volno." Zaslechla smutný hlas. Zase už ji nechal ve štychu! Ale ať si nemyslí, že se k němu bude večer tulit. Ne, za tohle ho řádně vytrestá, za tu jeho ignoraci. Otevřela znovu dveře.
"Já počkám..."
Nedbala laskavého hlásku a vrazila Tobimu pěst do obličeje. Zapotácel se a na zemi překulil. Hledala ručník a chtěla rychle zmizet. Strnula. Postřehla, že někdo ve dveřích si právě bezostyšně prohlíží její pozadí.
"Tobi, všude jsem tě hledal, ale..."
"Že bys ráčil zmizet, Zetsu?" Konanin naštvaný hlas se nesl domem a k její velké nelibosti přilákal ostatní. Takové divadélko si nechali líbit.
"Co kdybyste laskavě přestali čučet na můj zadek a přinesli mi ručník!"

Modrovlasá žena ležela na posteli ve své ložnici a snažila se usnout. Nešlo to, musela myslet na ten strašlivý zážitek z koupelny. Ještě nejméně hodinu trvalo, než je odehnala a to se do toho stejně nakonec musel vložit Pein. Něco řešili v obývacím pokoji, tak se o jeho přítomnost příliš nestarala. Místo toho se znovu pokoušela odebrat do říše snů.
"Už spíš?" Přisedl si k ní. Ignorovala ho a nechala oči zavřené. "Ty se mnou nemluvíš, Konan?" Pein se nevzdával snadno, ale s touhle ženou byla občas vážně těžká práce.
"Proč se mne nikdy nezastaneš?" Řekla a setřásla jeho ruku ze svého ramene.
"Nenuť mě přemýšlet o takových věcech. Prostě... ty jsi žena a oni muži. To hovoří za vše!"
Taková odpověď nebyla zrovna nejlepší. "To mě vážně uklidnilo! A teď jdi, tvá postel je támhle!" Zklamaně se zvedl.
To je ta jejich univerzální odpověď. Je jiná, má jinačí způsoby, prostě žena. A měla by chápat, že muže nelze změnit. Tuhle partičku zabijáků určitě ne! Povzdychla si a do peřiny ukápla slza. Přestože se snaží chovat stejně, je jí až příliš dobře známa smutná pravda. Ona je tím nejhorším článkem v Akatsuki a nikdy tomu nebude jinak! Ani její mafiánská vizáž jí nepomůže. Pro tu bandu chlapů zůstane taková jaká je.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama