2.Díl Začalo to tak a končí to jinak

11. listopadu 2009 v 15:03 | Gaarinka Nii |  Začalo to tak a končí to jinak
Naruto se probral pozdě odpoledne. Posadil se a zmateně se rozhlížel kolem. Když uviděl Itachiho, trochu se lekl, ale pak si vzpomněl na včerejšek.
"Aha," řekl si sám pro sebe.
"Jestli se chystáš upadnout do deprese, počkej s tím do vesnice."
"Hm?"
"Čím dřív budeš doma, tím líp pro nás oba."
Naruto vstal.
"Měl jsi mě vzbudit."
"Potřeboval ses vyspat a navíc... když spíš, jsi roztomilý."
Naruto se lehce začervenal. Měl to být kompliment?
"Jdeme?" řekl Itachi a sám pro sebe se usmál. Naruto se vzpamatoval.
"Jo," řekl a oba zamířili do Konohy.
Zastavili se až před Narutovým domem. Venku se už se stmívalo. Šli víc jak půl dne a Naruto už byl unavený.
"Díky," řekl Naruto a vešel dovnitř. Nevěděl, co jiného mu říct. Nejspíš mu ani neměl, co říct.
Když ho viděl, vzpomněl si na Sasukeho. Byli si hodně podobní a přitom byli zcela odlišní.
Naruto si lehl na postel a skulil se na bok. Čím víc se snažil nemyslet na Sasukeho tím víc mu zněla v hlavě jeho věta. Nikdy ho nic tak nezasáhlo, jak tohle. Pokaždé, když se mu promítla v hlavě vzpomínka na něj, ucítil v žaludku nepříjemný tlak. Skoro až bolest.
Tlak se zvětšoval až mu vehnal do očí slzy. Tichý proud slz se měnil v usedavý pláč.
"Nezaslouží si, aby ses pro něj tak trápil," ozvalo se za ním. Naruto hlas poznal. Neleknul se, spíš jako by ho očekával. Chtěl ho slyšet.
Posadil se, zády pořád k Itachimu.
"Strašně to bolí," řekl Naruto a otočil hlavu k Itachimu "A přitom ho nenávidím."
"Chápu to."
"Bolelo ho to taky tak, když jsi ho opustil ty?" Itachiho ta otázka zaskočila.
"Nevím, ale... já mu nedával falešné sliby. Jsme bratři, to sice ano, ale moc se na mě upnul a sám sebe krmil lži. Pak se uzavřel a už k sobě nikoho nepustil."
"Ze začátku jsem byl sám, pak jsem našel přátele a... Sasukeho. Když pak někoho ztratíš... bolí to víc, jak samota."
"Pamatuješ, co jsem ti řekl, když ses mě ptal, proč jsem opustil Akatsuki?" Naruto kývl.
"Pořád to platí. Chtěl jsem ti dat pocit, že nejsi sám a to pořád chci."
"Proč?"
"Nejspíš ze stejného důvodu jako bratr. Nikdy jsem mu nic nezáviděl, kromě tebe."
"Žárlils?" Itachi se pousmál.
"Tak by se to taky dalo říct."
"Můžu se na něco zeptat?"
"Samozřejmě."
"Proč ta pusa tehdy?"
"Už dlouho jsem to chtěl udělat a tam jako by sis o to přímo říkal. Nic jiného mě v tu chvíli nenapadlo. Líbila se ti?"
Naruto zrudl. Vybavil se mu Itachiho polibek.
"Líbil, že?"
"Překvapil jsi mě, že už si z toho nic nepamatuju."
"Mám ti to připomenout?"
Naruto nevěděl, co odpovědět. Když řekne, že ne, bude toho litovat. Když řekne ano, moc mu to usnadní.
"Mlčení beru jako souhlas," řekl Itachi, přitáhl si ho k sobě a políbil. Z Naruta v tu chvíli vše opadlo. Všechna úzkost, deprese a vztek. Itachiho rty na něj zapůsobily jako spínač. Nemohl ani pojmenovat, co všechno cítil. Sotva ovládal svoje ruce, které z Itachiho sundávali oblečení. Jeho tělo bylo o tří kroky napřed než mysl. Z každého jeho pohybu se dala vyčíst netrpělivost a touha. Itachi mu sotva stačil. Nečekal, že to půjde takhle rychle. Ale nemohl popřít, že je rád.
Naruto otevřel oči. Chvíli mu trvalo než si uvědomil, kde je a hlavně s kým. Pootočil hlavou a uviděl Itachiho spící tvář. V duchu zaúpěl a zavřel oči. Nemohl uvěřit tomu, co udělal. Skoro si na včerejšek nepamatoval. Nebo spí nechtěl. Věděl, co udělal a i jak, ale nechápal proč?! Včera se prostě neovládl a v zápalu vášně udělal tohle.
Otevřel oči a znovu se podíval na Itachiho. Musel se usmát. Jeho tvář vypadal tak klidně. Jako vytesaná do mramoru. Ale pořád to byl Itachi. Sasukeho bratr. Připadal si jako by ho podvedl. Ne, nesmí zapomenout, co mu provedl.
Musel se na něj pořád dívat. Nevěděl proč, ale nemohl od něj odtrhnout oči.
"Ještě chvíli se na mě takhle dívej a začnu se červenat," ozval se Itachi aniž by otevřel oči.
"Jak dlouho jsi vzhůru?"
"Nevím, ale je příjemné cítit na sobě tvůj pohled. Je to jako vyhřívat se na slunci."
"Itachi..."
"Lituješ toho?"
Naruto neodpověděl.
"Můžeš udělat, co chceš. Klidně mě můžeš vyhodit, můžeš na mě křičet, nadávat, co chceš."
"Je to především moje vinna."
"Kdybych to nechtěl, zadržel bych tě."
"Nevím, co mě to včera popadlo?!"
"Ať to bylo cokoliv, stálo to za to."
Naruto trochu zrudl.
"Tak co? Vyhodíš mě?"
"Proč?"
"Takže ti tu nevadím?"
Naruto nevěděl, co říct. Nakonec zavrtěl hlavou.
"Vlastně," řekl Naruto, "je mi líp, když nejsem sám. Když jsi tady." Poslední větu řekl tak potichu, že ho sotva bylo slyšet.
Itachi se pousmál.
"Takže tu můžu zůstat?"
"Jestli chceš?!"
"V životě jsem nechtěl nic víc." Najednou někdo zazvonil. Naruto zpozorněl. Zvonek se ozval znovu.
"Možná bys měl jít otevřít," připomněl mu Itachi.
"Určitě je to Sakura nebo někdo takový a já nikoho vidět nechci."
"Měl bys. Jinak si o tebe budou dělat starosti."
Naruto nakonec kývl a vylezl z postele.
"A nezapomeň se oblíknout," dodal ještě s úsměvem Itachi. Naruto zrudl a rychle na sebe naházel tričko a kalhoty. Dveře od svého pokoje zavřel a zamířil k vchodovým. Zvonek se ozval znovu.
Naruto otevřel dveře. Stála v nich Sakura, Neji a ještě někdo.
"Naruto, musíme ti něco říct," začala Sakura. Naruto kývl. Věděl o co půjde. Pustil je dovnitř.
"Víš jde o naši misi."
"Já vím, kde jste byli."
Sakuru to překvapilo.
"Víš? Takže..."
"Vím, že se Sasuke nechce vrátit," řekl a potlačoval v sobě slzy.
"Aha, ale..."
"Kdo je to?" ukázal Naruto na cizího člověka.
"To? To je Sai," řekla Naruto. Sai se jak na povel usmál. Naruto si zopakoval jeho jméno a pak bez varování udeřil Sai pěstí do obličeje. Sai dopadl na zem. Ze rtu mu tekla krev.
"Naruto!" Naruto se na Sai vrhl a chystal se mu dát další ránu. Neji ho stihl zastavit.
"Co to děláš?" nechápala Sakura.
"To tady tenhle má nahradit Sasukeho?" řekl vztekle. Sakura pochopila.
"Naruto..."
Naruto se uklidnil. Byla to jen vlna vzteku, která byla potlačena vlnou bolestí.
"Dělejte si co chcete," řekl a vymanil se Nejimu. Došel ke dveřím a otevřel je.
"Jestli jste mi přišli nabídnout misi na záchranu Sasuke, odmítám. Hledejte si ho sami."
Všechny tohle překvapilo. Sakura čekala, že Naruto se do toho vrhne po hlavě, ostatně jako vždy.
"Ale..."
"Říkám, že odmítám!"
"Dobře." Neji s Saiem zamířili ke dveřím. Sakura se ještě chvíli dívala na Naruta. Ten měl sklopenou hlavu, aby neviděli slzy, které se mu drali z očí.
Nakonec odešla i Sakura. Jakmile za nimi zaklapli dveře, Narutovi dveře od pokoje se otevřeli a vyšel z nich Itachi (oblečený).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama