3.Díl Začalo to Valentýnem (end.)

11. listopadu 2009 v 15:21 | Gaarinka Nii |  Začalo to Valentýnem
Byla hluboká noc. Tichá, nerušená, klidná.
Vesnice se pomalu vzpamatovávala z zimy. Na zemi ležely poslední zbytky sněhu. Jinde už dokonce kvetly první rostliny.
Sasuke klidně spal. Po dlouhé době se mu podařilo aspoň na krátko usnout. Možná už se mu podařilo zapomenout na události minulého měsíce?! Ne, na něco takového se zapomenout nedá.
Sasuke se převrátil na druhý bok. Ani ve spánku neměl pokoj. Pořád měl před očima Itachiho. Pořád slyšel jeho hlas. I po měsíci.
Před měsícem byl Valentýn. Sasuke na něj tolik čekal. A, i když trochu později než čekal, tak přišel. Tentokrát spolu zůstali déle. Když ale musel Sasuke odejít, Itachi se nedostavil na domluvené místo. Sasuke tam čekal den. A ani doma ho pak nenašel. Měl na něj vztek a zároveň to bolelo. Neukázal se týden, dva, tři. Sasuke už se přestal trápit. Nebo to spíš nedal znát, ale uvnitř ho to pořád tížilo.
Ozvalo se jemné zašustnutí záclon. Sasuke byl okamžitě vzhůru. Nehýbal se, jen očima skenoval temnou místnost.
"Nemusíš předstírat, že spíš," ozvalo se z tmy. Sasuke se zamračil a posadil se.
"Co tu chceš?"
Chvíli se nic, kromě kroků, neozývalo.
"Chápu, že se zlobíš."
Sasuke podle hlasu poznal, že je až nebezpečně blízko něho. Během okamžiku stál na druhé straně pokoje.
"Zmizíš jen tak a čekáš, že tě tu přivítám s otevřenou náručí?!"
"Nech si to vysvětlit."
"Měsíc jsi se neozval. Jak tohle chceš vysvětlit?!"
"Chvíli mě poslouchej."
"Nechce se mi."
"Sasuke..."
"Jestli čekáš odpuštění, tak jsi u nesprávné osoby," řekl.
"Poslyš..." začal Itachi. Sasuke ucítil, že je kousek od něj.
"Na to je pozdě," řekl a zmizel.
Ve vodě se odrážel měsíc. Sasuke pozoroval, jak se jeho odraz vlní. Ten obraz ho uklidňoval. Snažil se vyčistit si hlavu. Čekal na něj tolik dní a on si přijde teď, po měsíci. Nevěděl, jak má reagovat. Byl rád, že ho zase vidí, ale zároveň měl vztek.
"Věděl jsem, že tě tu najdu," ozvalo se za ním. Sasuke seděl u jezera. U toho, kde se měli setkat posledně.
"Je mi líto, že jsem odešel aniž bych ti řekl, ale..."
"Zmizel jsi," řekl Sasuke "Nevěděl jsem, kde jsi nebo, co s tebou je," hlas mu slábl "Měl jsem strach, ale i vztek. Myslel jsem si, že jsi prostě odešel. Že jsem tě přestal bavit a tak jsi mě prostě opustil. Že..."
"To stačí," přerušil ho Itachi a posadil se vedle něj "Mluvíš samé nesmysly. Nic takového bych ti neudělal. Musíš konečně pochopit, že co bylo bylo."
Sasuke se odvážil podívat se mu do očí.
Itachi položil svou ruku na Sasukeho tvář.
"Někdo mě u tebe viděl a začali mě pronásledovat. Nechtěl jsem tě nijak ohrozit, ani ti způsobit potíže. Musel jsem počkat."
"Kdo tě mohl...?"
"To je teď jedno. Musíme si dávat větší pozor," řekl a pak se pousmál "Chyběl jsem ti?"
Sasuke se usmál. Místo odpovědi ho políbil.
"Vypadalo to jako ano."
Sasuke ho objal kolem krku a znovu políbil.
Sasuke otevřel oči. Okamžitě mu došlo, kde je a co se včera stalo. Posadil se a začal se rozhlížet kolem sebe. Srdce měl skoro až v krku, když nikoho neviděl.
"Hledáš někoho?" ozvalo se od dveří. Sasukemu se ulevilo.
"Myslel sis, že jsem odešel?" řekl Itachi mírně ublíženě a posadil se na postel.
"Takhle by to asi nešlo," dodal. Měl na sobě totiž jen kalhoty.
"U tebe člověk neví," řekl Sasuke a chtěl vylézt z postele. Itachi ho stáhl zpátky.
"Nedovolil jsem ti odejít," řekl a naklonil se nad něj. Nejdřív ho líbal na rty, pak na krk.
"Teď jsem vstal!"
"Nekaž mi to."
Sasuke se pousmál. Jak by mohl?
Najednou někdo zazvonil.
"To mi dělají naschvál," zaklel Itachi. Sasuke se usmál.
"Když dovolíš..."
"Ne, nikam. Třeba odejdou." Oba poslouchali jestli se ozve další zvonění.
"Sasuke?" ozvalo se od dveří.
"Naruto," oznámil Sasuke, "toho nemůžeme nechat čekat. Jinak budu potřebovat další dveře." Sasuke vstal a oblékl si kalhoty. Chystal se na tričko, když Itachi zamířil sám ke dveřím.
"Itachi?!" Itachi si t mířil ke dveřím. Sáhl po klice a otevřel dveře. V tu chvíli na něj skočil Sasuke a srazil ho na bok.
Naruto s Sakurou nevěděli jestli to co viděli jsou halucinace nebo krutá skutečnost.
"Co to děláš?" zamračil se Sasuke.
"Dřív nebo později se to dozví."
"Tak radši později."
"Nechci, aby nás věčně rušilo to pitomý zvonění. Ale," řekl a pousmál se. Sasuke to pochopil. Tím, že ho srazil, teď ležel na něm a to se Itachimu zřejmě moc líbilo.
Ruce mu omotal kolem pasu.
"Centimetr od nás stojí Naruto a ty mě tu začneš," začal, ale přerušili ho kroky.
"Sasuke?"
Sasuke otočil hlavou. Uviděl Naruta a mrtvolně bledou Sakuru. Nikdo z nich nepromluvil.
"To je..." začala Naruto.
"Itachi," dořekl za něj Itachi a situace v jaké se nacházeli mu zřejmě nijak nevadila. Sasuke slezl z Itachiho a byl ještě bledší než kdy jindy.
"Tvůj bratr," dostala ze sebe potichu Sakura.
"Chytrá," řekl a taky vstal.
"I když jsem možná zabedněnec, tak tohle je..." snažil se pochopit Naruto.
"Naruto," začal Sasuke.
"Víš ono je to tak," přerušil ho Itachi, ruku dal Sasukemu na ramena a přitáhl si ho k sobě. "Sasuke je..."
"Itachi radši mlč," zarazil ho Sasuke než stačil vyjmenovat všechno, co mu honilo hlavou. Slova jako sladký nebo roztomilý nebo ještě něco hrošího se sem opravdu nehodilo.
"Samou radostí oněměli," pošeptal Itachi Sasukemu.
"Řekl bych, že spíš šokem."
"Potřebuju si sednout," řekl Naruto a žuchl sebou na zem. Sakura neměla daleko do mdlob.
"Před měsícem to byl..."
Sasuke kývl.
"Jeho páska?"
Znovu kývl.
"Byl v koupelně."
Sasuke zrochu zrudl, ale kývl.
"Takže vy dva... no..."
Sasuke kývl.
"Jak?"
"To je na dlouho."
"Ale je to vskutku zajímavý příběh," usmál se Itachi. Doslova se bavil.
"Radši ne!" Nehodlal mu dovolit, aby jim vyprávěl jak ho tu před víc jak rokem sváděl.
"To je šok."
Sakura pořád mlčela.
"Nechci rušit tohle ticho, ale můžem zavřít? Celkem sem táhne a já nechal zbytek oblečené jinde," řekl Itachi. Naruto kývl a kopl do dveří, které se zavřeli. Radši nechtěl myslet na to v čem je vyrušili.
Itachi zatáhl Sasukeho do pokoje.
"Co jim mám říct?" řekl Sasuke zatímco hledal tričko.
"Pravdu."
"Ber to vážně."
"Beru," řekl a zamířil ke dveřím. Sasuke našel tričko a zamířil za ním.
Sakura a Naruto seděli vedle sebe na pohovce a dívali se před sebe. Od Itachiho je dělil jen stolek.
"Nejspíš bych vám to měl vysvětlit," řekl Sasuke, "ale nevím jak."
"Myslíte to vy dva vážně?" zeptal se Naruto. Itachi se pousmál, omotal ruku kolem Sasukeho pasu a jediný pohybem dostal těsně vedle sebe.
"Beru to jako ano," odpověděl si sám Naruto. Sasuke se sice mračil, ale jen protože proklínal Itachiho troufalost ne proto, že by mu to vadilo.
"Nejsme schopný ani nadávat," řekl a vstal "Myslím, že půjdu." Sakura kývla a vstala. Oba zamířili ke dveřím.
"Sakuro?" Sakura se zastavila u dveří.
"Promiň," dostal ze sebe Sasuke. Sice nevěděl, proč se omlouvá, ale přišlo mu to vhodné.
"Jestli jsi šťastný, pak se není za co omlouvat," řekla a usmála se. Pak i s Narutem zmizela v dveřích.
"Šlo to dobře, ne?" řekl Itachi a objal Sasukeho.
"Hmm."
"A co dostanu za odměnu?"
"Za odměnu? Spíš za trest!" otočil se k němu Sasuke tváří. Itachi se usmál.
"Bude mít ten trest něco společného s dnešní nocí?"
"Bude."
"Pak tedy přijímám."
"Dobře," řekl Sasuke a zamířil do pokoje. Itachi zamířil za ním.
"Teď hned?"
"To už je na tobě," řekl Sasuke a hodil po něm polštář.
"Co to má být?"
"Tvůj trest."
Itachi nechápal.
"Dnes v noci spíš na zemi!"

KONEC
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gisselle de Pompadoure Gisselle de Pompadoure | 26. února 2010 v 0:55 | Reagovat

Hej tak tahle povídka neměla chybu,uplně jsem se začala válet pod stolem a do pokeje mi vešel taťka a čuměl na mne jak na měsíček :-D :-D..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama