6.Díl Začalo to tak a končí to jinak

11. listopadu 2009 v 15:08 | Gaarinka Nii |  Začalo to tak a končí to jinak
"Jsi nepoučitelný," řekl a probodávala ho očima. Sasuke neodpověděl. Naruto viděl, jak Sasuke ruka sahá k pasu a vytahuje meč. Věděl, že by ho Itachi nejspíš zastavil, stejně ale proti jeho ruce vystřelila Narutova a chytila Sasukeho zápěstí.
"Vzdávám se, jste v přesile," řekl s podezřelým úsměvem a stáhl ruku. Naruto ji pro jistotu pořád držel. Itachiho ruka uvolnila Sasuke hrdla.
"Ale stejně si vezmu to, pro co jsem přišel," dodal a pro změnu chytil za zápěstí ona Naruta. Přitáhl ho k sobě a druhou rukou ho sevřel pod krkem.
"O nic se nepokoušej," varoval Itachiho. "Slibuju, že ti ho za den, dva vrátím."
"Pusť ho," zavrčel.
"Nebuď tak majetnický. Naruto není jen tvůj, taky si ho zasloužím."
"Není věc, nemůžeš si ho takhle přivlastnit."
"V tom jen vtip, můžu. Jsi sám Itachi a i kdybys mě našel, proti mně, Orochimarovi a Kibovi nic nezmůžeš. Jenom se sám pošleš na smrt a při nejlepším i Naruta. Takže trpělivě čekej, až se ti vrátí domů," řekl.
Itachi se díval na vyděšeného Naruta.
"Poslechni ho," řekl Naruto, i když se musel přemáhat.
"Moje slova Naruto," řekl a přitiskl svoji tvář k jeho. Naruto sebou škubl, aby se odtáhl.
"Tak se měj, bratře," řekl a i s Narutem zmizel. V Itachim vzplála touha Sasukeho zabít. Ale Sasuke měl pravdu, nemohl za nikým jít. Byl sám.
Itachi seděl na Narutově posteli se sklopenou hlavou. Byli to tři dny a jemu se při každé myšlence na Naruta sevřel žaludek strachem. Vyčítal si, že se nepokusil o záchranu. Jen tu seděl a čekal.
Najednou se rozrazili dveře a v nich stál Naruto. Vypadal vyděšeně. Když ale uviděl Itachiho, oddechl si a tvář se mu uvolnila. Vzápětí se kolem něj sevřely Itachiho ruce přitáhli si ho do obětí.
Narutovi ruce se omotali kolem jeho pasu.
"Bál jsem se," řekl Itachi.
"To já taky, proto jsem se sem tak hnal."
"Proč?" Naruto přešel k posteli a posadil se na ni.
"Myslel jsem, že tě zabil. Včera byl pryč. Za tu dobu jedinkrát a tvářil se spokojeně. Ani mu nevadilo, že mě pouštěl."
Itachi se posadil vedle něj.
"Udělal ti něco?"
"Celé tři dny jsem byl zavřený v jeho pokoji. Bylo tam šero, žádné okna. Jen postel a stůl. Celé tři dny se ode mě ani nehnul. Když někam šel, bral mě sebou. Za Orochimarem, po celé jejich skrýši."
"Udělal ti něco?" zopakoval Itachi otázku. Naruto chvíli mlčel a pak si sundal mikinu. Tričko, které pod ní měl mělo krátký rukáv a tak všechny modřiny na ruce byli dobře vidět.
"Promiň, měl jsem strach, že ti něco udělá a... musel jsem dělat, co on chtěl. Všechno."
"On..."
"Myslíš, jestli jsme spolu spali? Jednou málem ano, proto ty modřiny. Ale... kdybych to udělal, povolil mu to, nemohl bych se ti podívat do očí," řekl a sklopil hlavu. Itachi viděl, jak se začíná třást.
"Já, prosil jsem ho ať to nedělá," řekl. Itachi ho objal a přitáhl k sobě do náruče.
"A?"
"Musel jsem mu slíbit, že přijdu zase. Sám," dodal a přitiskl se k němu.
Itachi nevěděl, co říct.
"Nechci tě tam pouštět, ale vím, že když nepřijdeš jednomu z nás se něco stane."
"Nezlobíš se?"
"Nemám proč. Tohle bude, ale naposledy. Jsme možná sami dva, ale když to bude potřeba, budu s ním i s Orochimarem bojovat."
"Oni dva dohromady... jsou silnější."
"Pořád mám tebe a ty máš Kyubiho. Tři proti třem. Navíc, Sasuke Orochimara nenávidí, jen ho využívá, tak jako Orochimara jeho. Jejich spolupráce určitě stojí za houby."
Naruto se usmál a zívl.
"Nespal jsi, že?"
Naruto zavrtěl hlavou.
"Jen spi," řekl a přikryl ho. "Zasloužíš si to." Naruto zavřel oči. Itachi seděl vedle něj a hrál si s jeho vlasy.
Když se Naruto vzbudil, byl v pokoji sám. Posadil se a rozhlížel se kolem sebe. Bylo tu ticho.
"Už jsi vzhůru?" ozvalo se od dveří. Naruto se otočil po hlase. Ve dveřích stál Itachi s ručníkem omotaným kolem boků.
"Doufám, že ti to nevadí, ale půjčil jsem si šampón," řekl a ručníkem si utíral vlasy.
"Já mám šampón?" podivil se Naruto. Nevzpomínal si, že by si poslední dobu nějaký kupoval.
"No jo ty to nevíš. Jako Iris sem šel do obchodu pro něco k jídlu a, když jsem procházel uličkou s šampónama jinýma blbostmi, potkal jsem Sakuru. Tak jsem rychle čapl první věc, která mi přišla pod ruku a padal jsem."
"Aha."
"Vyspal ses dobře?"
"Ani ne," řekl a natáhl se na postel.
"Nedivím se, spal jsi jen dvě hodiny," řekl a vyměnil ručník za kalhoty. "Takhle ty tři noci nedoženeš."
"Nemám čas je dohánět, zítra odpoledne musím zpátky k němu," řekl a přetočil se na bok.
"Dva dny, víc ne," řekl a lehl si za něj. Jednou rukou ho objal kolem ramen, chytil za ruku a propletl svoje prsty s jeho. Po druhou rukou, která šla kolem krku na hruď, cítil jak Narutovi bije srdci.
Naruto zavřel oči. Za chvíli už tvrdě spal.
"Slíbil jsem, že tě před ním budu chránit," pošeptal. "Teď tě nechávám jít do jeho spárů." Jemně ho políbil do vlasů.
Naruto se ve spánku otočil čelem k němu a schoulil se mu v náručí. Itachi přejel konečky prstů po jeho modřinách na rukách.
Itachi za celou noc nezamhouřil oka. Pořád pozoroval Naruta, jak se u něj choulí a klidně dýchá. Nemohl z něj spustit oči. Připadal si, že ho aspoň na tu chvíli může chránit.
Když se Naruto, Itachi ho hřbetem ruky pohladil po tváři.
"Je skoro poledne," řekl mu.
"A ty jsi vůbec nespal," doplnil ho Naruto.
"Jak to víš?"
"Znám tebe a tvoji nehynoucí starostlivost," usmál se.
"Sasuke pořád opakuje, že chce, abych byl šťastný, proč mě tedy nenechá s tebou."
"Jsi šťastný?"
"S tebou? Ano! Není to poznat?"
"Teď zrovna ti v očích vidím obavy a strach."
"Mám strach, že když půjdu pryč, něco se ti stane."
"Zvláštní, cítím to stejně."
"Řekl bych, nepouštěj mě, ale vím, že by to byla chyba."
"Dokážeš mi to odpustit?"
"Odpustit? Co?"
"Vím, jak tě bolí, když s ním musíš být. Slíbil jsem, že mu nedovolím přiblížit se k tobě. Zklamal jsem a dnes tě zase zklamu."
"To přece není tvoje vinna, nemůžeme s tím nic dělat."
"Ani jsem se o to nepokusil, nechal jsem ho, aby tě odtáhl."
"Neměl jsi na vybranou."
"Měl jsem na vybranou, když jsem tě v tom lese nechal samotného."
"Itachi..."
"Jestli ti něco udělá, neodpustím si to."
"Ale..."
"Je to především kvůli tomu, že jsem s tebou. Myslel jsem, že ti pomůžu. Nechtěl jsem, aby si byl sám, ale jenom ti tím ubližuju."
"Mlč," okřikl ho Naruto a posadil se. "Je mi jedno, co se mi stane. Hlavně... vím, že tu budeš čekat. Stojí to za to, když vím, že tě můžu obejmout a na všechno zapomenout. Jsem rád, že tě mám u sebe. Pak to tolik nebolí. Když jsem s tebou, skoro na to vše zapomínám. I přes to všechno jsem šťastný."
"Promiň," řekl Itachi a objal ho. "Neměl jsem to říkat."
"Slib, že tu budeš, až se vrátím."
"Slibuju!"
Naruto se nejistě podíval na Itachiho. Stáli od sebe tři metry. Každý z nich se chtěl vrhnout tomu druhému do náruče a držet se až do večera.
Naruto se otočil a beze slova otevřel dveře. Slova by to jen ztížila.
Nohy měl, jak z olova, když překračoval práh. Zavřel za sebou dveře a tím se odřízl od své poslední ochrany.
Itachi se zhroutil na pohovku a schoval si hlavu do dlaní.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama