7.Díl Začalo to tak a končí to jinak

11. listopadu 2009 v 15:08 | Gaarinka Nii |  Začalo to tak a končí to jinak
Itachi byl v kuchyni, když uslyšel z Narutova pokoje kroky. Na nic nečekal a vběhl do pokoje. Uviděl Sasukeho, jak pokládá Naruta na postel. Byl v bezvědomí.
"Cos mu provedl?" vyjel na něj Itachi a přiběhl k Narutovi. Sasuke poodstoupil.
"Nic, omdlel." Itachi se otočil, chytil ho pod krkem a přitiskl ke stěně.
"Sám od sebe, asi těžko. Něco jsi mu musel udělat."
Sasuke se usmál.
"Jak moc by jsi mu věřil, kdybych řekl, že jsme spolu něco měli?"
"Ty parchante..."
"Líbilo se mu to."
"Nikdy by nic takového nedopustil!"
"Opravdu? Měl jsi ho slyšet, myslím, že by si to s přehledem zopakoval. I když, stačil omdlít dřív, než jsem si stihl taky něco užít. Pak mě to přestalo bavit. Z bezvládným tělem si tolik člověk neužije."
"Ty hajzle," rozzuřil se a jednu mu vrazil. "Jak dlouho je v bezvědomí?"
"Asi pět hodin. Myslel jsem, že se probudí a ještě něco stihnem," usmál se.
"I přes to s ním zůstaneš?" zeptal se po chvíli.
"Vypadni, dokud se ovládám."
"Řekni mu, že může klidně přijít. Rád si to zopakuju," usmál se a zmizel.
Itachi došel k posteli a podíval se na Naruta. Byl bledý a na tváři se mu pořád leskly stopy po slzách.
Ne, nevěřil, že by něco takového Naruto chtěl.
Sklonil se a rozepnul mu mikinu. Pak mu vysvlíkl i tričko. Naskytl se mu pohled na tělo plné modřin a šrámu.
To určitě nebylo dobrovolné.
Položil mu ruku na čelo.
"Má horečku," řekl a došel pro obklad. Pak šel zavolat doktora. Bylo mu jedno jestli ho odhalí. Naruto potřebuje doktora.
"Bude to v pořádku," řekl a přikryl Naruta. Přeměnou se změnil na nějakého kluka kterého viděl v Akademii a čekal na doktora.
Zdravotníkům řekl, že ho našel v lese a odnesl do bytu.
Když ho prohlíželi v pokoji, Itachi seděl v obýváku a utápěl se v nejistotě a strachu.
Konečně vyšel z pokoje doktor.
"No nevím, kde začít," řekl. "Někdo ho znásilni, to za prvé."
"Znásilnil?"
"Vzhledem modřinám a šrámům na těle, to určitě nebylo dobrovolné."
"Ten parchant," ujelo Itachimu.
"Víte, kdo mu to udělal?"
"Mám tušení, ale i kdybychom chtěli, chytit ho nejde."
"Každopádně, byl vyčerpaný, hladový a dehydrovaný. Proto nesnesl bolest a omdlel. Dali jsme mu injekci na uklidnění a posílení. Ošetřili rány na těle. Potřebuje odpočinek a nabrat síly. Potřebuje klid!" zdůraznil. "A taky..." řekl a podal mu lahvičku s prášky. "Je to na uklidnění a spaní. Možná bude mít zlé sny. Koneckonců to, co si prožil... hádám, že to nebude bez následků. Kdyby potřeboval, dva mu dejte. Než si ale dá další musí uběhnout aspoň pět hodin."
"Dobře," řekl Itachi a vzal si prášky.
"Když tak zavolejte."
Itachi ho vyprovodil a pak zamířil za Narutem. Prášky položil na stolek vedle postele a klekl si k posteli. Trvalo ještě pár minut, než se Narutovi začali otvírat oči. Chvíli trvalo než poznal Itachiho tvář. Když se tak ale stalo, zavřel znovu oči a otočil se k němu zády. Nemohl se mu podívat do očí, ne po tom, co se stalo.
"Naruto," zašeptal a posadil se na postel. "Otoč se."
Naruto držel oči pevně zavřené a bojoval se slzami.
"Promiň," řekl, aniž by se otočil.
Itachi ho chytil za ramena a jemně otočil k sobě. Objal ho a přitáhl k sobě do náruče.
"Já... neměl jsem sílu bránit se. Je mi to hrozně líto," vzlykal Naruto. Itachi ho konejšivě hladil po zádech a snažil se zklidnit třes těla.
"Prosil jsem ho, ale on... nepřestával. Bolelo to. On se smál."
"Pššš," tišil ho Itachi a nepouštěl ho z objetí. Chtěl na sebe přenést aspoň trochu jeho bolesti. Chtěl mu to ulehčit.
"Slibuju, že už ho k tobě nepustím, ani na krok!"
"Když mě bude chtít, vezme si mě," řekl Naruto. Itachi věděl, že je to pravda, ale...
Naruto se přestal třást a vzlyky taky ustávali, ale... Itachi ucítil, jak Naruto v jeho náruči ztuhl. Ruce mu viseli bezvládně podél těla a víčka měl pevně sevřené u sebe.
Itachi povolil objetí až se ho téměř nedotýkal. Naruto se uvolnil. Celou váhou dolehl na postel a skulil se na bok.
"Na," řekl a podal mu dva prášky. Věděl, že Naruto bude chtít spát a s tímhle to půjde líp.
"Co je to?"
"Prášky na spaní. Od doktora, bude ti líp."
Naruto si je vzal a spolkl. Pak znovu zavřel oči. Chtěl spát.
Itachi počkal až usnul a odešel z pokoje. Věděl, co s ním udělalo, když viděl Sasuke a slyšel jeho rozhodnutí. Nedokázala si představit, jak bude trpět teď, po tom, co mu Sasuke udělal. Musí ho odsud dostat pryč. Tahle vesnice, každé místo tu mu bude Sasuke připomínat. Oba tu vystudovaly akademii a plnili hodně misí. Musí někam pryč, daleko od lidí. Někam do přírody. Itachi věděl přesně kam ho vezme.
Když se Naruto vzbudil viděl Itachiho pobíhat po pokoji.
"Někam se chystáš?" řekl, když viděl, jak balí věci. Jeho věci.
"Jo, hodlal jsem ti vykrást šatník, ale načapals mě."
"A teď vážně."
"Myslel jsem to vážně, ale teď, když jsi vzhůru, půjdeš se mnou."
"Kam?"
"Pryč!"
"Širokej pojem!"
"Někam, kde bude klid, kde budem sami a kde si budeš moct odpočinout."
"Promiň Itachi, ale na podlahu posetou šutry nemám zrovna náladu a navíc ne strávit tam několik dní."
"Za prvé, to nebude jeskyně, ale dům a za druhé, nemluvíme tu o dnech, ale o týdnech."
"Itachi mě se opravdu nikam nechce..."
"Pst! Když se ti tam nebude líbit, odejdem. Slibuju!"
"Dobře," řekl Naruto a vylezl z postele.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama