8.Díl Začalo to tak a končí to jinak

11. listopadu 2009 v 15:09 | Gaarinka Nii |  Začalo to tak a končí to jinak
"Tak, koho jsi o tohle obral?" řekl Naruto, když vešli do domu. Byl uprostřed lesa.
"Nikomu. Tohle je letní sídlo Uchihů."
"Sídlo Uchihů? Takže tohle je tvoje?"
"Tak nějak. Nikdo neví, že stojí. Ani Sasuke."
Naruto pomalými kroky prozkoumával chodbu.
"Nahoře je jsou ještě čtyři pokoje. Ale já používám jen tohle."
"Kdo bydlel nahoře?" zeptal se Naruto a zastavil se před schody.
"Je tam můj a Sasukeho pokoj a pak dva pro hosty."
Naruto se zamyšleně podíval na schody a pak zamířil nahoru.
Horní patro vypadalo mnohem hůř než to první. Všude byl prach, pavučiny, možná i nějaký ten pavouček.
Naruto odsunul první dveře. Uviděl postel, skříně, stůl, židle.
Když procházel kolem stěn, uviděl zaprášené obrázky. Z jednoho setřel prach. Naskytl se mu pohled na rodinou fotku. Malý Sasuke, Itachi a jejich rodiče.
Otevřel jeden šuplík a našel staré kunai nože. Když otevřel skříň uviděl ještě celkem zachovalé oblečení. I pod vrstvou prachu šla poznat modrá barva. Dost se podobalo tomu, co nosil Sasuke, jen menší.
Narutovi došlo, že tohle byl Sasukeho pokoj. Ještě chvíli se tu rozhlížel a pak zamířil do druhého. Hned na první pohled bylo poznat, že tenhle pokoj obýval starší z bratrů.
Moc se od toho Sasukeho nelišil, jen působil trochu tajemněji.
Naruto otevřel šuplík. Čekal další zásobu kunaiů, ale uviděl jen staré album. Vzal ho do ruky a sklepal z něj prach. Bylo vázané v kůži a v rohu byli iniciály S.U.
Otevřel ho a zahleděl se na první stránku. Byla tam fotka Itachiho, jejich otce a matky, jak drží miminko. Na další fotce byl jen Itachi s miminkem. Na další stránce už nebyli fotky miminka, ale batolete. Černé vlásky a pronikavé černé oči. Dětský obličej dozdobil nevinný úsměv s několika odhalenými zoubky. Následující fotografie ukazovali, jak malý Uchiha rostl až do věku sedmi let. Poslední fotka byla s Itachim. Oba se na ni usmívali a vypadali šťastně. Naruto vyndal fotku z alba a pozorně si ji prohlížel.
"To je Sasukeho," ozvalo se od dveří. Naruto se otočil po hlase. "To album," dodal. "Každou neděli jsme si ho prohlíželi a doplňovali fotky."
"Vypadáte tak spokojeně," řekl Naruto a znovu se zahleděl na fotku.
"Já vím, tehdy jsem se tak i cítil," řekl, stoupl si vedle něj a zadíval se na fotku.
"Sasuke si myslí, že jsem všechny vyvraždil jen tak pro zábavu, ale pravda je jiná."
Naruto se na Itachiho překvapeně podíval. Co jsou spolu, už o tom několikrát přemýšlel, ale nikdy nečekal, že se o tom spolu budou bavit.
"Sasuke byl můj mladší bratr a já se za něj cítil zodpovědný. Chtěl jsem ho chránit. Viděl jsem, jak se snaží být silnější, jak se na sebe snaží upoutat otcovu pozornost, ale otec se věnoval jen mě a to jen kvůli mému Sharinganu. Ze začátku jsem na sebe byl pyšný, ale pak mi došlo, že otec má zájem o moji sílu. Sasuke přitom přehlížel. Kdyby si ho otec přece jen všímal, bylo by to jen pro Sharingan a to by Sasuke neskousl. Chtěl být s otcem, ale ne z tak sobeckého důvodu. Dostal jsem vztek a při jednom tréninku se s ním začal hádat. Vyjeli jsme po sobě a já ho zabil. Během boje nás zastihla matka a skočila do jedné mé rány. Zemřela a chvíli po ní i otec. Když ostatní zjistili, co se stalo, chtěli se mnou bojovat a já měl takový vztek, že je všechny vyvraždil." Na chvíli se odmlčel. "Věděl jsem, že jsem udělal chybu. Zbyl jsem jen já a můj bratr. Když je všechny viděl mrtvé, zaútočil na mě. Měl vztek, nenáviděl mě. Vzal jsem si do hlavy, že je nevděčný. Udělal jsem to přece pro něj. Už ani nevím, co jsem tehdy řekl. Pak jsem odešel a přidal se k Akatsuki. To co jsem udělal bylo špatné vím to a nedalo se s tím nic dělat. Bylo mi už jedno, co se mnou bude. Ztratil jsem jakýkoliv smysl života." Opět se odmlčel.
"Po tom, co jste se s Sasukem spojili v tým sedm, jsem... no jak bych to řekl, našel znovu svou cestu. Předtím jsem sloužil Akatsuki, protože sám bych nevěděl, co dělat. Pozorovat tebe, jak trávíš 90% svého času s Sasukem, bylo celkem zdrcující."
"Žárlils," řekl Naruto.
"Ano, nejspíš jsem žárlil. Bojoval si za něj a já bratrovi záviděl. Když Sasuke odešel, věděl jsem, že to pro tebe nebude lehké a po těch letech, pak..."
"Já vím. On si zvolil."
"Miloval tě."
"Jak to můžeš vědět?"
"Je to můj bratr, poznám to na něm. A nebylo to jen tvou oslavou. Bylo to už mnohem dřív. Ze začátku jsi mu možná lezl na nervy ale časem si k tobě našel cestu."
"Viděl jsi to, ale nic jsi neudělal?!"
"Cítil jsem se vinen, že jsem vzal Sasukemu veškerou rodinu, nechtěl jsem mu brát i tebe."
"Kdyby tě teď slyšel..."
"Nevěřil by mi a nic by to na jeho pomstě nezměnilo."
"Hmm," řekl a znovu se zadíval na fotku.
"Ty jsi ho miloval?" zeptal se najednou Itachi.
"Já nevím, byli jsme spolu sotva den, ale... nejspíš jsem k němu něco cítil už dřív. Nevím jestli by se to dalo nazvat láska. Teprve až odešel jsem ho začal nejspíš... je to složité."
"Měl bych ho vrátit k Sasukemu do pokoje," řekl Itachi.
"Dám ho tam," řekl Naruto a zavřel ho. "Na," podal mu fotku, kterou z alba vyndal. Itachi si ji vzal.
Naruto odešel dát album do vedlejšího pokoje. Itachiho potkal dole.
"Takže, co teď?" zeptal se Naruta. "Máš hlad? Nebo chceš odpočívat? Nebo..."
"Počkej chvíli," zarazil ho Naruto.
"Promiň, chtěl jsem tě odvést někam mimo lidi, aby sis odpočinul a strčím tě do domu, kde ti všechno připomíná Sasukeho."
"Možná, ale tohle je místo toho malého Sasukeho, ne toho dnešního. Nevadí mi to."
"Určitě? Můžeme se vrátit!"
"Opravdu tu chci zůstat," ujistil ho. Itachi se usmál.
"Víš je to tu super, ale kdy naposledy se tu používala kuchyň?"
"Máš hlad?"
"Celkem ano."
"Tak si sedni a chvilku vyčkej," usmál se. Naruto byl zvědavý na Itachiho kulinářské umění.
Ono to umění opravdu bylo.
"To je dobrý, ne to je moc dobrý, to je super dobrý," šveholil naruto s plnou pusou. Itachi se usmál. Každá příležitost udělat mu radost ho hřála u srdce.
"Recept po mamince," usmál se.
"Tvoje matka byla génius."
"Jo, to byla."
"Promiň," řekl Naruto. Nejspíš o ní neměl moc mluvit, koneckonců ji měl Itachi rád a zabil ji aniž by chtěl. Určitě se trápil.
"To nic, miloval jsem ji a ona to určitě věděla."
Itachi se podíval na Narutovo ruku ležící na stole. Natáhl se k ní. Když se jí dotkl, Naruto ucukl. Celý ztuhl a překvapeně a zároveň zahanbeně se díval dolů. Nechtěl ucuknou, ale prostě, tak reagoval.
"Promiň," zašeptal Naruto.
"Za co? Nic jsi neudělal," ujistil ho a zkusil to znovu. Tentokrát Naruto zatnul zuby a nechal, aby se ho Itachi dotkl. Itachi propletl jejich prsty. Viděl, že se Naruto přemáhá a bolelo ho to.
Postupně se Naruto uvolnil. Itachimu věřil, byl to jen reflex.
Itachi se přesunul vedle něj. Nijak se na něj netiskl, byl jen tak blízko, aby Naruto cítil bezpečí jeho těla a lásku.
Naruto si chvíli zvykal na jeho přítomnost a pak se o něj opřel. Itachi se usmál a omotal jednu ruku kolem jeho ramen. Naruto zavřel oči a vnímal jen teplo Itachiho těla.
Itachi ho objal i druhou rukou a přitáhl k sobě. Potěšilo, když mu Naruto omotal ruce kolem pasu.
Itachi ho políbil do vlasů. Narutovi bylo příjemně. Po chvíli zvedl hlavu a podíval se na Itachiho. Itachi se sklonil a krátce ho políbil. Chtěl vědět, jak bude reagovat. Viděl, že celý ztuhl a možná kdyby ho nedržel v náručí, vyletěl by a byl by už dávno na druhé straně pokoje. Rozhodl se toho nechat, nebude ho trápit. Naruto se k němu ale sám natáhl a znovu políbil. Přemáhal se, to bylo poznat, ale sám to chtěl zkusit.
Jedna Itachiho ruka vjela Narutovi do vlasů a druhá zezadu pod tričko. Jakmile se jeho ruka dotkla holé kůže, Naruto ucukl a vysmýkl se mu z náruče. Na zádech cítil jeho dotyk, jako spálený. Vrytý do kůže.
Sklopil oči, cítil se hrozně.
Itachi se na něj ztrápeně díval. Naruto se za sebe styděl.
"To nic," řekl a znovu si ho přitáhl do náruče. Narutovi chvíli trvalo než si zvykl, ale v jeho objetí mu bylo vždycky příjemně.
"Promiň," zašeptal omluvu a zavřel oči.
"Ne, není proč!" řekl. "Prožil jsi bolest, neodpustitelnou bolest. Já na tebe nechci spěchat. Když ti bude jakákoliv moje přítomnost nepříjemná, klidně mi to řekni. Já se zlobit nebudu. Nerad vidím, jak se trápíš. Chci tě zase vidět šťastného. I kdyby to mělo trvat roky, jsem trpělivý. Vím, že to,co se ti stalo, se nedá z hlavy vymazat, jsem tady, abych ti ulehčil, když to půjde."
Naruta ta slova hřála u srdce. Itachi dokázala zacelit rány na těle, ale i na duši. I když pomalu, jeho cit k Narutovi byl silný.
Itachi poznal, že Naruto usnul. Opatrně ho vzal a přenesl do pokoje. Nechal ho samotného. Pro dnešek toho už měl dost.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama